|
|
Deklarace
závislosti
Josef Šmajs a kol.
Vedeni obavou o zachování evoluční perspektivy
lidstva vyjadřujeme znepokojení nad tím, jak současná globalizující se kultura (civilizace)
svou expanzí destruuje Zemi a ničí předpoklady pro život budoucích generací.
Považujeme za prokázané, že Země člověku nepatří a že člověk není přírodě
nadřazen. Přesto dnes naše kultura nevratně pustoší velkolepé, miliardy let se
formující dílo přirozené pozemské evoluce, vyčerpává neobnovitelný přírodní
kapitál Země, hubí miliony let staré organismy, rozsáhlé ekosystémy a rozvrací
globální systém života. Likviduje přírodní podmínky, jež stály u zrodu člověka a
s nimiž jsme dosud biologicky sourodí. Je načase přestat s krátkozrakým
samolibým obdivem ke všemu lidskému a kulturnímu, a naopak šířit obdiv a pokoru
před fascinující evoluční uspořádaností Země, která je jediným možným
hostitelským systémem kultury. Kořistnický přístup k přírodě, který byl kdysi
užitečný pro rychlou expanzi lokálních kultur ve zdravé biosféře, musíme v éře
globalizované kultury opustit. Žádný biologický druh včetně člověka, který
vytvořil kulturu, není s to si podrobit přírodu. Genomy biologických druhů jsou
nepatrným zlomkem evoluční moudrosti života a ani naše teoretické vědění nemůže
pochopit jeho komplexitu. Kolébkou, domovem i hrobem člověka je biosféra, jíž se
i lidská kultura musí podřídit.
Při dnešním stavu vědeckého poznání si dokážeme
představit lidskou perspektivu na zdravé a kulturou dále nepoškozované Zemi.
Pokud však neukončíme konflikt protipřírodní kultury se Zemí, bude se
obyvatelnost naší planety zhoršovat a celý lidský druh může vlastní vinou
předčasně vyhynout. Ústředním motivem obecných intelektuálních úvah, jímž byl v
antice údiv, ve středověku pokora a v novověku pochybnost, se nyní stává obava.
Nové evolučně ontologické pochopení světa nás proto vyzývá, abychom uznali
nepodmíněnou hodnotu přírody a na přírodě závislou, pouze instrumentální hodnotu
kultury. Filosofie, věda, umění i vzdělávací systémy, poučeny negativní
zkušeností z dosavadní expanze spotřební technické civilizace, musí včas varovat
před lhostejností a zpožďující se schopností lidstva chápat svět s ohledem na
vlastní budoucnost.
V souladu s výše řečeným zdůrazňujeme, že:
- Pouze biosféra jako celek je nejmenším
relativně autonomním systémem schopným dlouhodobého vývoje v čase. Všechny
její subsystémy, jedinci, populace, biocenózy i kultura jsou dočasné a
nesamostatné, existenčně závislé na tvořivosti a prosperitě biotického
celku. Dokonce i harmonická výchova našich dětí předpokládá – vedle
biologické matky – přítomnost neosobní matky přírody.
- Příroda je obsažena nejen v našem vnějším
prostředí, ale i v každém z nás. Jsme jedním z mnoha evolučně vzniklých a s
biosférou dokonale sladěných druhů planety Země. Víme však i to, že jsme
druhem výjimečným, jediným, který vytvořil kulturu, neboť v souladu se svým
genomem zapálil ještě jednu evoluci, opoziční evoluci kulturní.
- Kdysi nenápadná kulturní evoluce svou
kořistnickou orientací maskovanou blahobytem a šířením spotřební techniky
ohrožuje lidskou budoucnost. Kultura totiž není ani kultivace přírody, ani
pokračování její evoluce jinými prostředky. Je umělým fyzickým systémem s
vlastní vnitřní informací, jíž ale není informace genetická, nýbrž lidská
kultura duchovní.
- Duchovní kultura, pomyslný genom kulturního
systému, není ovšem tak úchvatná a vznešená, jak se nám zdálo. Protože
koření v lidském genomu a její dílčí složky dosud podléhají kořistnickému
duchovnímu základu starých kultur, je druhově sobecká, omezená, krátkozraká.
Pomáhá rozšiřovat kulturní systém, který planetu nenapravitelně pustoší.
- Zejména v posledních třech stoletích jsme
podlehli pokušení přednostně rozvíjet takové lidské schopnosti a síly, které
produkují růst materiálního bohatství a světské moci nad lidmi i přírodou:
chladnou symbolickou komunikaci, dílčí vědeckou racionalitu, ekonomickou
kalkulaci. Výsledkem je globální, reprodukci přírody nepřizpůsobená
technosféra.
- V relativně krátké době jsme vyplenili
snadno dostupné přírodní bohatství, zejména lesy, rudy a tekutá fosilní
paliva. Planetárního rozšíření technicky rozvinuté kultury jsme ovšem
dosáhli jen za cenu obsazení Země pro sebe; za cenu jejího poškození pro
jiné živé systémy. Prostřednictvím nynější kultury jsme jedinou příčinou
hromadného vymírání biologických druhů. Dokonce i my jsme druhem ohroženým
vlastní kulturou.
- Protože v celém kosmu platí zákon zachování
látky a energie, kulturní bytí může vznikat jen rozbíjením struktury
staršího bytí přirozeného. Rozšiřováním umělého kulturního bytí nebezpečně
ubývá bytí přirozené, zaniká původní přirozená uspořádanost Země, s níž
evoluce sladila i lidský organismus. Kulturní bytí, které nevzniká
přirozenou pozitivní destrukcí přírody, nýbrž technickou destrukcí negativní,
je nesvébytné a pomíjivé, s člověkem evolučně sladěné není. Příroda je
nemůže ani začlenit, ani jeho evoluci bez člověka podporovat.
- Kořistnický duchovní základ kultury
(predátorské paradigma) šířený dnešní vědou, vzděláním a politikou je třeba
nahradit vztahem respektu a úcty k přírodě, biofilním duchovním paradigmatem.
Nekončící politické spory o správnost pravicové či levicové orientace
politiky zastírají vážnost konfliktu kultury se Zemí, lidskou biologickou
stálost a závislost na přírodě. Brání prosazení obratu kultury k její
spolupráci s přírodou.
- Zdá se, že přirozená evoluce také u člověka
testuje zdařilost jeho biologické evoluční konstrukce. Testuje ji ovšem
nepřímo, prostřednictvím lidského díla, tj. slučitelnosti funkcí i těla
kultury s biosférou. Kulturní systém, který překročí pomyslnou mez přípustné
zátěže Země, který bude příliš rozsáhlý a protipřírodní, nezávisle na své
technické a informační úrovni spolu s člověkem nevyhnutelně zanikne.
- Hostitelský systém Země může cizorodý
kulturní systém tolerovat a dlouhodobě živit pouze za předpokladu, že také
neživý systém kultury včas dosáhne zralosti, že bude, tak jako biosféra,
růst jen kvalitativně. A to znamená záměrně přiblížit výměnu látek nynější
kultury, nepřizpůsobenou přírodě, látkové výměně živých systémů. Jinak
zbytečně brzy vyčerpáme přírodní suroviny a paliva, zamoříme planetu přírodě
cizorodými odpady a produkty kultury.
- V situaci, kdy nelze prokázat ani somatické,
ani psychické zdokonalování člověka kulturou, nemůže být smyslem kultury
pouhý růst výroby a spotřeby, pomyslný užitek, který neumíme definovat.
Nemůže jím být problematický zisk, který neumíme spravedlivě rozdělit. Musí
jím být zdraví a blaho lidí uvnitř zdravé biosféry. I když máme přirozené
právo žít a přiměřeně se realizovat, tj. vytvářet a rozvíjet kulturu, její
nynější útočnou strategii musíme opustit. Pro blízkou i vzdálenou budoucnost
potřebujeme zdravou a obyvatelnou Zemi.
Vyzýváme veřejnost k novému pochopení vztahu
přírody a kultury, k opatrnosti před širšími a vzdálenějšími důsledky expanze
lidského díla. Protipřírodní kultura sice pro technicky vyspělou část lidstva
přináší dříve neznámý blahobyt, ale neodstraňuje chudobu, války, násilí a
nerovnost. Ve svém celku působí jako nejmohutnější destruktivní síla Země. Čím
více dnes globálně spolupracujeme, tím více přírodě ubližujeme. Protože kultura
ničí to, co jsme nevytvořili, může zničit i všechno to, co vytváříme. Dnešní
kulturu můžeme Zemi a lidské biologické podstatě přizpůsobit pouze tak, že k ní
přistoupíme jako k umělé nebiologické struktuře s neadekvátní vnitřní informací.
Biofilní přestavba kultury, která nás očekává, je proto výzvou pro všechny
odpovědné lidí planety: pro vědce, politiky i řadové občany. Myslete, jednejte a
rozhodujte s vědomím, že Země je jedinou obydlenou planetou v dosud poznaném
vesmíru, že je vzácným vesmírným originálem, který nás i kulturu přesahuje a
který nemáme právo zpustošit. Je čas Zemi vrátit její posvátnost, její
přehlíženou evoluční a informační hodnotu, její člověku nadřazenou subjektivitu.
Vytvořili jsme sice mohutné technické prostředky a rozvinuté informační sítě,
ale ztracenou přirozenou uspořádanost neživých i živých forem už ani přirozená
evoluce znovu nevytvoří. Chceme-li na Zemi přežít, musíme přírodě včas moudře
ustoupit. Epocha symbiózy kultury s přírodou leží dosud před námi.
Podrobněji k těmto problémům Šmajs, J.
Filosofie – obrat k Zemi. Praha: Academia 2008; Šmajs, J. Evolutionary Ontology.
Amsterdam-New York: Rodopi 2008; Šmajs, J. Ohrožená kultura. Brno: Host 2011;
Šmajs, J. Potřebujeme filosofii přežití? Brno: Doplněk 2011.
Na formulaci textu spolupracovali: Antonín
Bajaja; Bohuslav Binka; Petr Blahut; Etela Farkašová; Milena Fucimanová;
František Houdek; Vladimír Choluj; Petr Jemelka; Ivan Klíma; Aleš Máchal;
Vratislav Moudr; Gustav Rosa; Jiří Sedlák; Zuzana Škorpíková; Jan Šmarda;
Gerlinda Šmausová; Pavel Trpák; Marek Timko; Emil Višňovský.
Spätné odkazy: Tu môžete mať link! | Predávame textové odkazy!
HĽADÁME SPONZOROV
PRE NAŠE NEKOMERČNÉ PROJEKTY
www.astronomia.sk
|
www.biologia.sk | www.botanika.sk
| www.dejiny.sk | www.economy.sk
| www.elektrotechnika.sk |
www.estetika.sk | www.farmakologia.sk
| www.filozofia.sk | www.fyzika.sk
| www.futurologia.sk | www.genetika.sk
| www.chemia.sk
| www.lingvistika.sk | www.politologia.sk
| www.psychologia.sk
| www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk
| www.veda.sk I www.zoologia.sk
tagy / značky
futurológia
náuka predpoveď
výskum svet
budúcnosť prognostika
futuristika veda
politika ekonómia
ekonomika média
kríza
apokalypsa
inovácie komunita
osveta
spoločnosť štát komunikácia
demokracia
kultúra kontrola výchova
transparentnosť kapitalizmus
komunizmus
plánovanie trh ľudstvo
človek práca
prognózovanie solidarita utópia
civilizácia
chaos čas
pokrok
vízia kvalita
participácia perspektívy stratégia
|
|
